Blog

Trendy a náměty v oblasti investování, aktuální vývoj na trzích, analýzy, komentáře, rozhovory, zajímavosti…

Jen tak na klid – Retro Classics Bavaria 2021

Zorganizovat v těchto nelehkých časech v Evropě výstavu chce odvahu. Německá společnost Retro Classics se do toho stejně pustila a v Norimberku uspořádala prodejní výstavu klasických i moderních aut. Nemohli jsme chybět.

Kdokoliv zná jarní výstavu Retro Classics ve Stuttgartu (nebo Techno Klassika v Essenu), má pravděpodobně dobrou představu, co se dá na německých výstavištích očekávat – celé řady renovovaných Porsche a Mercedesů za ceny, které jen těžko odráží realitu trhu, ale je po nich na domácím trhu velká poptávka. A právě ta určuje, jaké klasické automobily se na stáncích objevují.

Odnož Retro Classics, která se už od roku 2016 koná na výstavišti v Norimberku, byla v tomto ohledu trochu odlišná. Primárně svým rozsahem – pokrývala totiž plochu 40 000 m2, tedy celkem čtyři haly (zbytek zůstal prázdný). A ani ty nebyly v pátek zcela zaplněny, stále zůstávalo dost volného prostoru. To ale mělo své výhody: k jednotlivým exponátům byl dobrý přístup a díky širokým uličkám se člověk netísnil. Možná to souviselo i s aktuální pandemickou situací, každopádně pro návštěvníky to bylo příjemné, pro vystavovatele zřejmě již méně.

Jako první nás zaujala velká expozice vozidel BMW v hale 3 – z jedné strany připomínala závodní úspěchy značky (například meziválečným modely 328 nebo novější Neue Klasse či E9), z druhé pak odkazovala na autosalony 50. let (modely 503 a 507). Pokochat se bylo fajn. V hale se soustředilo i několik menších prodejců, nabízející různorodé automobily – od skvěle zachovalého VW Scirocco přes hezkou Lancii Flaminii Coupé či Alfu Romeo Serie 105 přes Volvo 240 DL a Renault 5 (oba za slušné ceny) až po BMW Z3 M Coupé. Právě tento automobil se v posledních letech dostal oprávněně do zájmu sběratelů. Vystavený červený kus měl najeto 16 000 km (takže vypadal jako nový) a prodejce za něj žádal 87 000 eur. Není to tak dávno, co se dal pořídit za polovinu…

Velkou parádu dělal stánek s americkými koráby společnosti Ruehle Motors. Chromem se blyštící automobily svými prodejními cenami dokazovaly, že hodnoty narůstají i v této specifické třídě. Například renovovaný kabriolet Chevrolet Impala z královského ročníku 1959 byl nabízen za 210 000 eur a představené Cadillacy příliš nezaostávaly. Pestrou směsici automobilů z první haly doplnila například i společnost Krieg Classic Cars nabízející přestavby klasických vozů na elektrické. Nás ale víc zaujal Mercedes-Benz Pullman s moderním osmiválcem AMG nebo v úplném kontrastu malinký sportovní Amilcar z 30. let. Právě meziválečné automobily byly zastoupeny prakticky jednotkami kusů.

Už jsme si mysleli, že neuvidíme typické německé bizarnosti, ale situaci „zachránil“ stánek s názvem Elvis Presley will never die Fan Club. Jeden z mála zastoupených klubů pak předvedl pestrou paletu Fiatů X1/9, Autohaus Macht zase neokoukanou sbírku starých Mitsubishi ze 70. a 80. let (například Starion s turbomotorem jsem neviděl už roky). Nechyběla expozice závodních rallye speciálů, ale nezaznamenal jsem nic, co by mě vyloženě zaujalo. Tradičně zajímavou podívanou byla přehlídka historických traktorů a nákladní techniky. Zde jasně vynikal klasický dvoupatrový autobus Neoplan Skyliner N122 z roku 1968 – tedy nejhezčí autobus všech dob – nebo pestrobarevná nákladní vozidla značek Mercedes-Benz, Scania či MAN.

Hlavním lákadlem výstavy byla ale sobotní aukce síně Autobid.de. Pocitově nám přišlo, že nabízí tak trochu „zbytky“, většina automobilů byla sice pěkná, ale poněkud obyčejná. Nejčastější zastoupení měly německé sedany BMW a Mercedes-Benz z 70. a 80. let, mezi nimiž stála například dvě omšelá MG F 1.8 VVT z 90. let. Ani jedno se za 5500 eur neprodalo… Snahu dostat mezi zájemce i novější modely reprezentoval například Chrysler Crossfire – hezké šestiválcové kupé postavené na základě Mercedesu SLK, které stárne do krásy. Ani to se ale neprodalo. Oči svádělo hlavně GMC Jimny v zářivě oranžové barvě, ale ani to nového majitele bohužel nenašlo. Největší trhák výstavy v podobě jedinečné Cheetah od Billa Thomase byl nabídnut za velmi optimistických 330 000 eur, také se ovšem neprodal. Připomeneme, že jde o jedinečný projekt a tehdejší konkurenci Cobry od Carrolla Shelbyho.

Po klasickém obědě v podobě currywurstu a nápoje zvaného mezzomix jsme se přesunuli do předposlední haly, opět vyhrazené hlavně prodejcům. Ohromný stánek společnosti Löhlein Classics byl zaměřený hlavně na nejrůznější Mercedesy, mezi klasiky se objevovaly například i 10 až 15 let staré modely třídy S. Velkou plochu zabrala expozice norimberské společnosti SportGarage, která nabídla zřejmě nejpestřejší směsici automobilů – od originální Shelby Daytona Coupé přes Ferrari 360 Challenge Stradale a Audi RS4 až po Morgan 8 Aero. Stejně jako u ostatních, i zde byl patrný zvýšený zájem tlačit modernější vozidla kategorie neoclassic, u nichž je v poslední době patrný potenciál výrazného růstu cen. Vždy se samozřejmě bavíme o automobilech ve skvělých stavech.

Poslední hala nabídla tradiční „hrabárnu“ náhradních dílů, stánky s příslušenstvím a nářadím. A samozřejmě modely různých stáří a velikostí – právě zde jsme utratily své drobné a po prohlídce několika dalších předražených, ale poněkud obyčejných vozů, se pomalu chystali k domovu – nebylo už totiž co k vidění.

Pokud na podobnou výstavu nejedete vyloženě dělat byznys, k dobrému přehledu o nabídce a poptávce vám bohatě stačí jeden den. Potěšilo nás, že na stáncích nebyly jen Porsche a Mercedesy, ale viděli jsme i něco z italské, americké a japonské produkce. Většina vozů z aukce nakonec své nové majitele našla, některé exponáty byly prodány už v pátek. Každopádně Retro Classics Bavaria byla příjemnou, nepříliš opulentní a oddechovou akcí. Opět jsme se přesvědčili, že hodně aut je stále přeprodáváno ve stavu starší (tzv. dvacetileté) renovace se vším, co s tím souvisí – zejména nepříliš dobrou kvalitou lakování, chromu a doplňků, s častými zásahy do originality. S tímto nešvarem ostatně bojujeme neustále. I když na celé akci byla patrná jistá provinčnost, vliv na menší obsazenost měla jistě nejen pandemie, ale i poněkud nevhodný termín na začátku prosince.

Foto: Ondřej Kroutil

Vaše online
investiční galerie

Gallery logo